Otázky a odpovědi

15. ledna 2010 v 22:25 | Claire |  Setkáváme se s tím denně
Tak s tímto článkem jsem si náležitě pohrála. :D Sepsala jsem některé otázky, na které se nás často ptají vidící lidé, a pokusila jsem se na ně odpovědět. Děkuji těm, kteří byli odzačátku s tímto mým "nápadem" seznámeni a kteří mi ochotně svěřovali své názory na danou otázku...
Claire
PS: Takových otázek je samozřejmě mnohem víc. Napadne-li vás nějaká, na kterou jsem zapomněla (těch určitě bude hodně) a která by někoho zajímala, tak napište do komentů...


Ptala jsem se několika nevidomých přátel, jaké otázky jim nejčastěji kladou vidící lidé. Zjistila jsem, že se určité otázky dost často opakovaly, proto jsem se rozhodla napsat tento článek, jehož náplní bude snažit se, podle nejlepšího vědomí a svědomí, na ty nejčastěji pokládané otázky odpovědět. S některými odpověďmi mi pomáhalo pár dalších lidí, protože jsem tento článek nechtěla brát jen z vlastního úhlu pohledu. Nicméně, na některých odpovědích jsme se až obdivuhodně shodli. A právě k takovým patří hned první otázka:
Lidé se nás dost často ptají, jestli bychom chtěli začít vidět. Na tuto otázku odpovídám, a většina mých přátel je podobného názoru, takřka jednoznačně - ne. Zrak totiž není až tak úplně nenahraditelný. Dá se bez něj naprosto v klidu žít. Abych řekla pravdu, pro většinu nevidomých je představa, že by najednou začali vidět, stejně "šílená" jako je pro vidícího člověka nepředstavitelné, že by o zrak přišel. (Teď samozřejmě mluvím o lidech, kteří jsou nevidomí od narození) Stejně jako by pro kohokoli z vás bylo nepochybně náročné začít se učit zvládat úkony běžného života bez zraku, pro nás by totéž platilo s nově nabytým zrakem. Museli bychom se znovu učit takové základní věci jako je čtení apod. Oči by v tu chvíli byly málem přítěží. A navíc jsem četla, že naše zrakové centrum v mozku by si vidění už osvojit nedokázalo, protože tu funkci nikdy nemělo.
S touto otázkou také celkem úzce souvisí další bod mého článku - a to je užívání slova vidět, event. dívat se, kouknout... Lidé toto slovo naprosto přirozeně používají v běžném hovoru, pak si však uvědomí, že mluví s nevidícím, zarazí se, začnou se horečně omlouvat a ptát, zda-li nám toto slovo nevadí. Tento typ lidí bych ráda touto cestou uklidnila. Většině z nás to totiž opravdu nijak zvláštní nepřijde. Mně osobně mnohem víc zaráží, když se někdo tomu slovu úmyslně vyhýbá. Zní to pak uměle a nepřirozeně. A navíc my toto slovo také dost často používáme, a to nejen ve smyslu dívat se na filmy, ale i třeba k tomu, abychom si ze sebe dělali legraci. Když jsem jednou chtěla po malém nevidomém klučinovi, aby si zavázal tkaničku a on mi odpověděl, že nemůže, protože na to nevidí, tak jsem naprosto suše konstatovala: "Tak si rozsviť." A podobně fungují debaty mezi některými nevidomými běžně.
A když už se lidé otrkají a zjistí, že s námi o očích mluvit můžou celkem v klidu, následuje obvykle další dotaz: "Umíš si představit barvy?" Toto je další otázka, kde můžeme pozorovat markantní rozdíly mezi později osleplými lidmi a rodilými "nekoukači". Ti, kteří dříve barvy viděli, už ten vjem mají v sobě, takže si dokáží živě představit, co se k čemu barevně hodí apod., zatímco většina lidí s vrozenou slepotou si barvy představit nedokáže, a pokud tam nějaká představa je, tak většinou pocitová a nebo důsledek nějakého popisu. Například jedna z mých kamarádek mi řekla, že bílou si představuje veselou a černou smutnou. Já bych k tomu ještě dodala, že slovo červená mi z nějakého důvodu evokuje oheň, zelená les a modrá řeku.
A od barviček už zbývá krok k něčemu ještě složitějšímu: "Jak se ti zdají sny? Vidíš v nich nebo jsou pocitové?" Toto je pro mě jedna z nejobtížnějších otázek. Abych řekla pravdu, sama nevím. Sny si sice pamatuji, vím, co v nich bylo, ale jak jsem k tomu přišla, to už si nikdy zpětně nevybavím. Ale řekla bych, že v nich asi nevidím, vzhledem k tomu, že nemám vyvinutý zrakový nerv a můj mozek tím pádem nemůže vědět, jaké to je, když se vidí... Ale někteří přátelé mi prozradili, že oni ve snech vidí normálně.
Vraťme se ještě na okamžik k barvičkám, tentokrát se na ně ale podíváme z poněkud praktičtějšího hlediska. V tomto odstavci se budu věnovat otázce týkající se oblékání, respektive kombinování jednotlivých kusů oblečení tak, aby k sobě ladily. Takovýhle dotaz je totiž, jak vím z rozhovorů s některými svými známými, poměrně častým tématem k diskusi s vidícími lidmi. Tak jak si tedy to oblečení kombinujeme?
"Když si kupuji nové oblečení," uvádí kamarádka, "vždycky chci vědět, jak vypadá, jakou má barvu a ke kterému kusu oblečení, co už doma mám, se hodí." S tímto tvrzením se plně ztotožňuji. Oblečení chodím většinou nakupovat s někým, kdo mě dobře zná a o kom vím, že mi daný kus šatstva řádně okomentuje. Také se domnívám, že je dobré mít nějaké objektivní "lidské zrcadlo" - člověka, který nám řekne, zda-li nám konkrétní oděv padne či nikoliv. U oblečení, které máme už nějakou dobu v šatníku, si většinou pamatujeme, jakou má barvu, eventuelně co k němu můžeme nosit za jiné oblečení nebo jaké doplňky zvolit. Uznávám ale, že někteří lidé ze mě asi musí občas být na nervy, jak často se jich ptám: "Můžu takhle vůbec vyjít ven?"
Tak a teď k otázce, kterou slýcháme takřka pravidelně a kterou jsme dokonce nedávno řešili někde v komentářích pod článkem: Jestli máme vyvinutější hmat a sluch než vidící lidé. Abych řekla pravdu, na to je těžké odpovědět - smyslové vnímání je subjektivní, takže my nevíme, do jaké míry mají vidící lidé vyvinuté ty dva výše zmíněné smysly, a ani do jaké míry tyto smysly používají naši ostatní nevidomí přátelé. Můj subjektivní názor je, že v tomto případě ani tak nejde o to, jak se smysly vyvinuly, ale spíš, jak moc jsme je zvyklí používat. U "zdravých" lidí zajišťuje zrak 80-90% vjemů, tudíž na zbylé smysly "zůstává opravdu málo místa". Tím pádem by měl nevidomý člověk vnímat jen 10-20% toho, co vidící, což by k plnohodnotnému životu rozhodně nestačilo, proto se, podle mého názoru, náš mozek "musel naučit" přikládat více pozornosti jiným smyslovým orgánům a receptorům než těm zrakovým.
K dalším velice častým dotazům patří vše, co se týká práce s technikou (mobily, počítače...), nebo jestli nám záleží na vzhledu našeho partnera, popř. jestli preferujeme vztah s vidícím či nevidomým, jestli bychom chtěli vidící nebo nevidomé potomky apod. Na tyto otázky dnes odpovídat nebudu. Pokud vás zajímají ty technické, dovolím si vás odkázat na Estrellin článek "Nevidomí a technika" a na některé další články na našem blogu. A co se týká těch otázek o partnerech, dětech a všem kolem toho, odpovědi se raději vyhnu. Je to totiž silně individuální - koneckonců na tomto světě neexistuje žádný model "univerzálního nekoukače obecného" s jasně vymezenými názory.
 


Komentáře

1 hrty hrty | Web | 16. ledna 2010 v 2:32 | Reagovat

Ahoj clayre. diky za clanecek. myslim, ze veci, ktery jsi tu uvedla jsou fakt zajimavy. s tim vybiranim obleceni mam svoje skusenosti. taky potrebuju nejakyho koukace a nejlepsi je na tom kdyz treba deme do obchodu a clovek, ktery de se mnou mi rekne ze to ma tmave zelenou barvu, a pak az si to koupim tak zjistim ze je to svetle modra:D S tou otazkou ohledne slova videt se setkavam hodne casto. Vzdycky reknu ze mi to vubec nevadi a vyroky typu: povikladame si mezi ctyrma ocima  slycham ve svem okoli nevidomich pratel  velmi casto i je sam pouzivam. S temi smysli je to tak, ze zdravi lide vnimaji zrakem osmdesat procent okoli. Ostatni smysly nemaji tak vyvinute, jelikoz je nepouzivaji. Nevidomi nemuze pouzivat zrak, takze se to kompenzuje  tim, ze ma lepsi sluch nebo hmat. Znal sem jednoho nevidomeho kluka a ten dokazal jezdit na skateboardu aniz by jedinkrat spadl a to vsechno diky tomu ze mel dobre vyvinutou orientaci. Supr clanecek  brzy tu asi taky neco pridam.

2 Claire Claire | 16. ledna 2010 v 9:42 | Reagovat

Hrty: Tak tmavě zelená a světle modrá, to je celkem rozdíl, co? :-D No, stane se... :D Taky je zajímavé, když jdeš nakupovat oblečení třeba se dvěma vidícími najednou. Stalo se mi, že se v obchodě dva lidé nepohodli o tom, jestli je to modré nebo zelené a nakonec to rozřešila až prodavačka, která řekla, že je to tyrkys. :-D
Jinak s těmi ostatními smysly to je pravda. Třeba i když jdeš dejme tomu po lese, tak do stromů nenarážíš, protože cítíš (nebo možná slyšíš... nevím, jak to pojmenovat), že tam někde něco je...

3 Crc Crc | 16. ledna 2010 v 11:55 | Reagovat

Ahoj, pěkný článek a správný závěr. Sám jsem oslepl později, takže můžu potvrdit závěr, že aspoň částečně vidící nebo později osleplí mají barvy většinou v sobě, i když to tky není tak vždy. Taky se může lišit odpověď na otázku, jestli by dotyčný chtěl vidět, na tvém článku je poznat, žes ho konzultovala nejspíš jen s rodilými nekoukavci, proto jste se shodli, že vidět ne, protože by to byl šok, ale člověk později osleplý by podle mě vidět určitě znovu chtěl, protože ví, jaké to je a protože si z toho pamatuje některé vjem, třeba pěknou řeku, pořádný les... Nevidím důvod, proč by nám jinak nemělo nebo nemohlo záležet na vizáži partnera/ky, proč bychom se po tom nemohli a neměli pídit. Jsme přece lidi jako ostatní, každého přitahuje něco jiného. Tak posílám pozdrav a těším se na další články.

4 Claire Claire | 16. ledna 2010 v 15:00 | Reagovat

Crc: Díky. No, u tý otázky, jestli bychom chtěli vidět, jsem to fakt konzultovala jen s rodilými nevidomými. Nějak jsem se domnívala, že ti, co viděli, by znovu vidět chtěli. Chtěla jsem do toho článku napsat, že tam je taky rozdíl mezi později osleplými a s vrozenou zrakovou vadou, jenže jsem na to v zápalu psaní zapomněla. Tohle zrovna je jedna z nejindividuálnějších otázek.
Taky patřím k těm, co se na vzhled lidí kolem sebe ptají, ale není to pro mě nejdůležitější kritérium. Osobně nejprve řeším povahu daného jedince a až pak se ptám na věci, jako je vzhled. Ale myslím si, že je dobré vědět, jak naši blízcí vypadají.

5 hrty hrty | Web | 16. ledna 2010 v 23:36 | Reagovat

jo tak s tou orientaci to je proste tak, ze mas vytrenovany sluch na to kdyz je pred tebou prekazka. ja treba kdyz du nekde kde to neznam tak treba hlasiteji tukam bilou holi. je to stejne jako u netopiru, jenze ti pouzivaji nadzvukove vlny. tady je to podobny v tom ze zvuk se taky odrazi od nejakyho predmetu a tak pozname jak daleko od neho sme. Jo ted jeste neco k tem snum. Zalezi to opravdu na kazdem jedinci. ale vecinou je to tak, ze clovek ktery nevidi tak se mu zdaji sny jen jako zvuky pripadne nejake telesne pocity. No ja to mam takovy trosku divny. videl jsem kdysi na obe oci a zdali semi sny normalne. teda podle toho jak sem videl. pak sem na to oko videt prestal a sny se mi zdali tak, ze sem videl uplne stejne jako ve dne. takze nevim.

6 Estrella Estrella | E-mail | Web | 17. ledna 2010 v 20:02 | Reagovat

Nedá mi to a zareaguji na téma sny... Čas od času se mi sny zdají. Ač jsem rodilá nevidomá, mohu potvrdit, že různorodost snů byla obrovská a nesouhlasím s tím, že by sny byly jen o zvucích a pocitech, nikoli... sny jsou takové jaké jsou, ve snu můžete klidně  i vidět, vidíte barvy, prostě co od čeho se sen odvíjí...

7 Claire Claire | 17. ledna 2010 v 20:32 | Reagovat

Estrella: Zrovna ty sny, to je takové zajímavé téma. Zdají se mi často, pamatuju si o čem byly, bývají i dost živé, ale i kdybych se rozkrájela, tak si nevzpomenu, jestli v nich vidím nebo ne. Ale myslím si, že pokud v nich vidím barvy, tak by to spíš mohly být barvy v té podobě, jak si je představuju (ne v té, jak doopravdy vypadají). I když to je taky relativní, i různí vidící lidé vnímají barvy různě... Zkoušela jsem jednu věc dát postupně více lidem a poprosit je, aby mi ji popsali - každý její barvu popsal malinko jinak.

8 evi evi | Web | 18. ledna 2010 v 11:23 | Reagovat

Díky za článek, Claire, tohle bylo vážně moc zajímavé čtení - o těch barvách jsem už taky přemýšlela, jak je asi vnímáte, a je pravda, že co vidící člověk, to jiný názor na barvu (my se s tátou vždy hádáme mezi růžovou a oranžovou). Ještě zajímavější jsou ty sny - připadá mi zvláštní, pokud by od narození nevidomý člověk ve snu viděl - to už bych si vážně říkala, že musí být nějaký život po životě nebo co - a že si jeho mozek ty vjemy pamatuje z nějaké předešlé existence. Zajímavý je i ten postřeh, že od narození nevidomí by nejspíš nechtěli začít vidět, neboť by to znamenalo učit se spoustu věcí - je to asi pravda - jako by se osleplý člověk musel naučit používat jiné smysly než zrak, tak vy byste se museli naučit používat oči - takže to přirovnání k oslepnutí je asi hodně trefné. A diskuze pod článkem mě zaujala rovněž - hlavně ta schopnost vycítit překážky před sebou.

9 Honza Marek Honza Marek | 18. ledna 2010 v 15:12 | Reagovat

Ahoj, tady jeden vidoucí... Podle mě lidi vnímaj barvy tak nějak stejně, ale neshodnou se na jejich pojmenování. To je moje teorie.

10 Hanka Hanka | 18. ledna 2010 v 16:38 | Reagovat

Díky za svělý článek a zodpovězení otázek!

11 Claire Claire | 23. ledna 2010 v 19:59 | Reagovat

Hanka: Jéé, to jsem ráda, že čtu tvůj komentář. Vždy mám radost, když napíše koment někdo nový, kdo nám ještě koment nenapsal.
Honza Marek: I tebe tu ráda vidím... Díky za názor. :-) Tyhle věci kolem barev mi přijdou hrozně zajímavé, možná i proto, že si je úplně nedokážu představit...
Evi: To, co psal Hrty v diskusi pod článkem, to je pravda. A dokonce mám takovou zkušenost s jednou mojí vidící kamarádkou, která když si nechala zavázat oči a fungovala celý den bez zraku, tak pak říkala, že ke konci dne si i docela zvykla a ty bariéry nebo stromy před sebou taky cítila.

12 Barča Barča | 14. června 2010 v 23:51 | Reagovat

Ahojky všichni:) Jsem moc ráda, že jsem se dozvěděla o tomto vašem blogu. Všechny tyto články, asi 10 nebo 15 jsem si jich zatím stačila přečíst, jsou strašne zajimave a take poučné. Jako vidomá se dostávám také někdy do prekerních situací, kdy potkávám nevidomé na ulici, tak nevím,jestli nejakym zpusobem pomoci, nebo ne a tady na techto stránkách na tyto doposud nezodpovezene otazky nalezam odpovedi. Takže díky za ně a moc Vám fandím!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama