podzimky 2009

16. ledna 2010 v 15:31 | Pavelondra |  Info z různých akcí
Podzimní prázdniny s turistickým oddílem

Od středy 28. do neděle 1: listopadu jsem byl na turistickém výletě s Tyfloturistickým oddílem při škole J. Ježka v Praze a zde vám přináším svoje dojmy.
Cesta z Prahy do Trutnova proběhla velice klidně, všichni se výborně bavili, naší skupině v přední části vagonu četl Ondra Buzek ze strážné věže, kterou si prý koupil proto, aby věděl, za co ty jehovisty všichni tak kritizujou.
Ubytování bylo ve škole a to ve třech třídách, v jedné spali větší účastníci, v druhé ti menší a třetí třídu si zabrali vedoucí.
Do Trutnova jsme dorazili ve středu k večeru, po věcech jako vybalování a nezbytná prostorová orientace nás čekala dobrá večeře, výborná brokolicová polévka.
Po ní pak následovalo tradiční seznamovací kolečko a pak zvukové pexeso.
Následovala večerka... a šlo se spát, teda v to aspoň vedoucí doufali.
Opak byl pravdou, většina z nás totiž asi potřebovala vybýt svou nashromážděnou energii, takže se rozpoutalo učiněné peklo.
Grilík se začal ze srandy snažit znásilnit (aspoň tak to podle těch zvuků vypadalo) Michala, tomu se to očividně líbilo, začal vyluzovat zvuky velice podobné.
Já a Hrty jsme nejdřív začali dělat něco podobného, za pár minut se to zvrhlo v šílenou rvačku (ze srandy), která spíš vypadala tak, jako by si ze mě chtěl Martin za každou cenu udělat koníčka.
To se mi nelíbilo ani trochu a tak jsme se už váleli po zemi a vyluzovali pri tom zvuky, které se před dvaadvacátou hodinou vyluzovat rozhodně nemají.
A jedeme dál.
Za dalších deset minut jsme se s Martinem (Hrtym) rozhodli, že je na čase otestovat víno mého strýce, které mi tak laskavě mamka přibalila a tak jsme načali první ze dvou půllitrovek bílého vínečka a pěkně si přihnuli.
A to se pak teprve rozjelo to pravé tóčo.
Hrty se začal zabývat Michalem, co tam spolu dělali je mi do dneška záhadou, já se v té chvíli totiž bavil tím, že jsem se Sašou rozebíral naše nejoblíbenější téma HVĚZDNÉ VÁLKY.
Do dnešního dne mi je záhadou, jaktože tam na nás nikdo nevlítl, ale upřímně je mi líto Lucky a Verčy, které to naše řádění jen tiše snášely a asi při tom dost trpěly.
Obzvlášť Verča si asi připadala jako v Zoo, na turisťácké akci byla poprvé.
Druhého dne nás čekala pořádná makačka, měli jsme za úkol zdolat celé Adržpašské skalní město, což není vůbec malá oblast.
Trasu plánoval Ondra, takže to, že jsme nestihli vlak, na kterém jsme se domluvili s druhou částí naší výpravy, kterou tvořily malé děti, mě vůbec nepřekvapilo.
Po návratu domů do školy následovala večeře, tentokrát to byly zapečené brambory se špenátem, šumkou a sýrem.
Následovala večerka a naše první sprchování.
To probíhalo zase velice netradičně, Saša a já jsme si totiž vymysleli, že sprchy nejsou vlastně žádné sprchy, nýbrž světelné meče, já hrál rytíře Jedi (toho kladného) a Saša temného Sitha (toho záporného)
A už to jelo, šermování se sprchama nás velice bavilo, ovšem jen do chvíle, kdy saša otočil kohoutek a změnil vodu z příjemně teplé na ledovou, čímž jsem vlastně prohrál.
Pátek se nesl v duchu odpočinkovém, ráno jsme vstali později než obvykle, oběd nikdo nevařil, místo toho jsme se vydali všichni do restaurace, kde se mi líbilo a to ze dvou důvodů.
Jednak jsem si tam dal svoje oblíbené jídlo (smažené tvarůžky a krokety) a hlavně jsem si po velice dlouhé době zas pořádně pokecal s Luckou, kterou jsem velice dlouho neviděl.
Odpoledne jsme si všichni v místním obchodu nakoupili a odebrali se na školu, kde se pořádal goalballový turnaj.
Ten probíhal spíše ve volnějším duchu, na ravidla se skoro nehledělo, hrály s námi totiž i malé děti.
Pro ty, co neví, co je goalball:
Jde o míčovou hru.
Ve hře jsou dvě tříčlenná družstva.
Hraje se v tělocvičně.
Obdélníkové hřiště je vymezeno liniemi z provazů přilepených k podlaze izolepou, takže se každý může rychle zorientovat.
Na kratší straně obdélníku je brána.
Hráči jsou v bráně rozmístěni tak, že dva obránci, levý a pravý hlídají bránu a prostřední hráč je kousek před nimi.
Družstva si posílají po zemi ozvučený míč a ten se nesmí přes hráče dostat do brány.
Je to velice jednoduché, ale je zde spousta pravidel, která se musí dodržovat, např. je zakázáno házet třikrát po sobě a podobně.
Po turnaji byla večeře, po které šli starší zas hrát goalball a pak se šlo spát.
Sobota se nesla v duchu historického poznávání.
Navštívili jsme dělostřeleckou pevnost Stachelberk ze 2. světové války, mohli jsme si prohlédnout zákop, betonový bunkr, projít podzemí pevnosti a nakonec si prolézt malé kulometné stanoviště.
Vše se mi velice líbilo, jediný nedostatek byla velká zima.
Při odchodu z pevnosti se ovšem stala velmi nemylá věc, Martin, který si z neznámého důvodu předtím zapoměl kapat do očí si při návratu uhnal glaukomový záchvat, což není nic krásného, takže vedoucí volali sanitku a ta Hrtyho odvezla do Trutnovské nemocnice.
My ostatní jsme pak měli co dělat, aby jsme stihli autobus zpět do města, cestu v délce asi pěti kilometrů jsme museli zvládnout za necelých 40 minut, takže jsme nasadili velice ostré tempo. Zde by se slušelo poznamenat, že Stázka, které je snad deset let se celou cestu držela s náma, za což ji velmi obdivuju.
Autobus jsme nakonec stihli a do školy dorazili v pořádku.
Po návratu domů jsme se dověděli, že Hrtyho si v nemocnici nechají na noc... to už bylo na některé lidi moc.
Těmi lidmi myslím především Lucku, která měla o Martina strach už od chvíle co ho odvezli, tohle ji dorazilo úplně.
Zbytek dne jsem tedy nedělal nic jiného, než že jsem se jí snažil poskytnout nějakou chabou psychickou pdoporu... snad to trochu pomohlo.
Po sobotní večeři následovala poslední večerka a na které se s námi vedoucí oficiálně rozloučili.
Pak už jsme zalezli zas do tříd a místo toho, aby jsme šli spát jsme se tak nějak rozskupinkovali a začali konverzovat.
Já jsem se přidal k Lucce a probírali jsme vše možné, někdy k půlnoci za nama došel Grilík (David Gril) a chvíli se s nama bavil.
Někdy v této době Saša usnul, jeho chrápání bych vám fakt nepřál slyšet.
S Luckou jsme kecali asi do dvou nebo čtvrt na tři ráno, fakt jsme toho probrali velice mnoho.
Neděle pak proběhla ve velmi uspěchaném duchu, v sedm ráno jsme vstali, sbalili se, nasnídali se a přesunuli se do tělocvičny, kde jsme hráli nějaké hry, zatímco třídy se vyklízely.
Někdy dopoledne se ze špitálu vrátil Hrty, z čehož jsme měli všichni radost, Lucka samozřejmě nejvíc.
Pak následoval oběd, květáková polívka a potom už jsme my, brněnská trojka (Michal, já a Verča) valili na autobus, který nás odvezl zpět na naši krásnou jižní Moravu.
Závěr.
Podzimky byly fajn, turistiky bylo dost, kulturního vyžití taky.
S klukama jsme si zablbli do sitosti tak, jak jsem si to představoval.
Všem vám velice děkuju a za rok zase ahoj.
Pavel
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama