Rozhovor s mou učitelkou na jazykové škole

24. ledna 2010 v 21:10 | Pavelondra |  Jak nás vidí vidící
Navštěvuji jazykovou školu Miramare v Brně a napadlo mě, že bych pro blog mohl vyzpovídat jednu z mých učitelek.
Tak ttu je přepis rozhovoru.

Co vás napadlo, když jste se dozvěděla, že do vaší třídy nastoupí nevidomý student?
Upřímně řečeno, přepadla mě nervozita. Z toho, jak to zvládnu já. Protože jsem nikdy předtím nevidomého studenta neučila. Navíc tahle moje premiéra měla proběhnout v poměrně početné skupině studentů, z nichž jen jeden je nevidomý. Na začátku jsem asi nejvíc řešila, jak právě toto skloubit dohromady. Jsem ráda, že ostatní studenti se nijak nepozastavují nad tím, že je v jejich středu nevidomý student a berou ho mezi sebe úplně normálně.
Měla jste obavy z toho, že bude potřeba nějak zvlášť uzpůsobit výuku?
To určitě, ale je potřeba říct, že moje veliké obavy se v podstatě vyřešily hodně i tím, že Pavel byl otevřený komunikaci a hodně mi pomáhá i tím, že se nebojí si říct o to, co potřebuje nebo chce.
Na jakém principu funguje spolupráce mezi vámi a Pavlem (např. jakou formou vám předává úkoly apod.)?
Hodně využíváme počítač. Pavel mi posílá úkoly majlem, já je opravím a odešlu zpět. Pokud je potřeba nějaký materiál, který není v učebnici, v kanceláři jazykové školy nám to naskenují, převedou do formátu, jaký Pavlův počítač umí "přečíst" a pošleme mu to v elektronické podobě. Při některých aktivotách v hodině, kdy bylo potřeba napsat pár vět na dané téma na papír a hádal se např. autor toho kterého papírku, jsem požádala někoho ze spolužáků, aby napsal věty, které mu Pavel pošeptal do ouška. A velká část výuky a úkolů se řeší ústně.
Vnímáte nějaké rapidní rozdíly mezi vidícím a nevidomým studentem?
Víceméně pravidelný kontakt s Pavlem (potkáváme se dvakrát týdně už téměř půl roku) mě přesvědčuje, že rozdíly mezi vidícím a nevidomým studentem jsou čím dál méně podstatné. Ono vlastně záleží jen na komunikaci a vůli zúčastněných stran. A když se chce, tak to jde, aneb Where there's a will, there's a way.
Kdyby se naskytla příležitost učit nějakého dalšího nevidomého studenta, šla byste do toho?
Nemám nejmenší důvod, proč studenta, který se chce něco naučit, diskriminovat na základě něčeho, co se dá při troše dobré vůle řešit. Existují učebnice angličtiny zpracované do podoby, kterou mohou nevidomí využívat. A pokud mají chuť se učit, tak do toho jdu.
Četla jste něco na našem blogu? Pokud ano, našlo se zde něco, co by vám pomohlo při dalším kontaktu se zrakově postiženým?
Četla jsem manuál, který by měl pomoct nám vidícím při kontaktu s nevidomými. A historky ze života, které tam píšete z vlastní zkušenosti. Některé mě pobavily, některé byly dost drsné, ale pomohly mi uvědomit si, že ne každý vnímá svět stejně jako já a je potřeba se otevřít. A taky to, že o světě nevidomých toho zase tak moc nevím. Každopádně vám fandím, ať se blogu daří a ať má velkou návštěvnost!

Na závěr tohoto článku bych chtěl paní učitelce poděkovat za čas, který si na vyplnění otázek udělala, a za to, že je věrnou čtenářkou našeho blogu.
Pavelondra
 


Komentáře

1 Claire Claire | 24. ledna 2010 v 21:32 | Reagovat

I já bych chtěla cestou komentářů paní profesorce poděkovat. Jsem ráda, že nám odpověděla na všechny záludné otázky, které jsme si na ni s Pavlem vymysleli. :-)
Mockrát díky...

2 Grilované kuře Grilované kuře | E-mail | Web | 24. ledna 2010 v 23:52 | Reagovat

Krásný rozhovor. :-)

3 Verča Janíková Verča Janíková | 28. ledna 2010 v 18:09 | Reagovat

Sem napište komentářPěkný článek, ještě bych tam možná dodala i pohled z druhé strany, někoho z tvých spolužáků.

4 Crc Crc | 29. ledna 2010 v 20:36 | Reagovat

Pěkný článek. Přidám se k Verči, že chybí ještě pár řádek od spolužáků.

5 evi evi | Web | 31. ledna 2010 v 17:43 | Reagovat

Where there's a will, there's a way.
To řekla hezky...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama