Claire sjezdovala, aneb to musel být pohled...

22. února 2010 v 18:37 | Claire |  sport a vše kolem něj
Dobrý podvečer, vážení přátelé, vím, že už jsem sem dlouho nepsala, a tak si říkám, že je nejvyšší čas to napravit. :-) Nedávno jsem totiž zažila něco, oč bych se s vámi ráda podělila... Jedná se o mou historicky první jízdu na sjezdových lyžích. O jarních prázdninách jsme s rodinou a několika známými vyrazili do Jeseníků trochu se nadýchat čerstvého vzduchu, vysportovat nějaké ty přebytečné kilogramy a opět je nabrat v nějaké pěkné hospůdce. Jelikož na místě, kde jsme dovolenou trávili, se našlo jen poskrovnu upravených běžeckých tratí, stávaly se ony zmíněné hospůdky naším cílem čím dál častěji. Ovšem ani v příjemném restauračním zařízení nad horkou griotkou se člověku nepodaří zažít tu pravou horskou atmosféru, a proto jsme se s tátou rozhodli, že alespoň pro jeden den nahradíme náš běžkařský stereotyp, pokaždé končící v horské krčmě Na rybářské baště, sjezdováním. Ve městečku Loučná nad Desnou, kde jsme přebývali, mají krásně upravenou pozvolnou sjezdovku. Jelikož jsme nepředpokládali, že by měli vlekaři zkušenosti s nevidomými, zašli jsme se nejdříve raději zeptat, jestli mě vůbec na vlek pustí. A právě tady začíná první zajímavý zážitek. Když jsme s tátou došli k postaršímu vlekaři a táta mu přednesl naši prosbu, podíval se vlekař nejprve na něj, pak na mě, pak zase na tátu a povídá: "A jak jako že nevidí?" Když jsem mu odpověděla, že skoro vůbec, otočil se na mě s další otázkou: "A kolik je vaší dceři?" Táta mu jen ztěží dokázal odpovědět, že jsem tou dcerou já, a nerozesmát se při tom. Panu vlekaři nutno přiznat, že byl velice vstřícný. Dokonce nám pomohl vymyslet, jak mám jako nevidomý začátečník jezdit na pomě, abych se nenechala zavézt do těch sloupů po straně vleku - dovolil, abychom s tátou na vleku vyjížděli kopec najednou. Táta se chytil pomy, já se chytila táty a už to frčelo do kopce. Samotné sjezdování v našem podání vypadalo asi tak, že jsem jela dolů kousíček před tátou, který mě navigoval, abych se vyhýbala ledovce, eventuelně abych s sebou dolů nevzala nějakého nebohého pasažéra navíc. Jelikož dost foukal vítr, který stejně jako lyžařská přilba ztěžoval slyšitelnost, chytil mě táta za jednu hůlku a navigoval pomocí ní, což mělo své výhody, protože takhle je zcela nemožné splést si levou a pravou i pro takový případ jako jsem já. Vím, že nevidomí kolegové se teď asi zhrozí, když si přečtou o našem super stylu sjíždění, ale bohužel netuším, jak to má na sjezdovce správně mezi nevidomým a trasérem fungovat, tak jsme si prostě našli svůj vlastní způsob, který nám vyhovoval. (pokud mi někdo v komentářích vysvětlí, jak nevidomí správně sjezdují, budu jen ráda) Závěrem se musím pochlubit: Za celé dopoledne moje zadnice vyzkoušela tvrdost sjezdovky jen párkrát (přeloženo do češtiny - nebylo moc pádů). Ačkoli se mi na sjezdovce velice líbilo, musím uznat, že běžkování mi nadále zůstává o něco bližší. Příští rok ale určitě na sjezdovku zavítám zas, je to příjemné zpestření týdne, jinak stráveného na běžkách.
 


Komentáře

1 Pavelondra Pavelondra | 22. února 2010 v 18:41 | Reagovat

Jo, hezky clanecek, ja sjezdoval taky jen jednou v zivote, nekdy v sedmy nebo osmy tride a pamatuju si z toho jen to, ze jsem neustale sedel na zadnici. Mas teda muj obdiv Claire.,

2 Claire Claire | 22. února 2010 v 18:44 | Reagovat

Pavel: Na zadnici? To přece vůbec nevadí. Cílem sjezdování je sjet kopec dolů a nikdo už přece neříká jestli po lyžích nebo po zadku... :D :D :D

3 Crc Crc | 23. února 2010 v 14:36 | Reagovat

Tak to je fajn, žes zvládla sjezd bez větších pádů a úrazů. Tvůj a tátův styl mohl vypadat vtipně, ale v praxi mohl být asi ejrychlejší, jinak profi sjezdaři to dělají tak, že prvně jede vidící předjezdec trasér s vysílačkou a sluchátkama a za ní teprv jede s odstupem sjezdař s druho vysílačkou a slchátkama. Ale tak jezdí profi. Taky na běžkách je víc způsobů vedení. Buď navigace slovem, kdy jedou oba kusek za sebou, nebo se á jet v závěsu podle domluvy, v širší stopě se dá valit vedle sebe, což je taky způsob. Já na sjezdových lyžích nikdy nestál, takže máš můj obdiv, jen vím, jak vypaají, jak se na nich jezdí, ale netáhne mě to, já ám radši běžky a volnou krajinu.

4 Claire Claire | 24. února 2010 v 16:17 | Reagovat

Crc: Díky za objasnění. :-)
Jinak já osobně taky radši běžky, na sjezdovce je na můj vkus moc lidí, kterým se nutno vyhýbat... A s tím trasováním na běžkách - my většinou jezdíme buď vedle sebe a nebo můj trasér jede přede mnou a mluví na mě. Zkoušeli jsme i rolničku, aby vidící nemuseli pořád mluvit, ale když trasér s rolničkou poprvé spadnul, do rolničky se dostal sníh a přestala zvonit, tak jsme veškeré zvonění a podobné "vylepšováky" vzdali. :D

5 Pavelondra Pavelondra | 25. února 2010 v 16:16 | Reagovat

potvrzuju. Bezky mam taky radeji, pamatuju si na nas prvni povinny pobyt na Pustevnach se stredni skolou, kdy jsme organizovali takovy neoficialni zavody v bezkovani, bylo tam asi pet nevidomych, tenkrat nam zrovna pul hodiny pred zavodem cerstve vyjela rolba stopu, takze se jelo krasne, navigator ani skoro nebyl potreba, jak byla ta stopa krasne vyfrezovana, jen pri predjizdeni bylo treba nas nanavigovat aby jsme se tam nepozabijeli, to byl muj nejhezci bezkarsky zazitek.
A pak samozrejme je taky fajn, vyjet si tu za barak na pole jen tak, to se da jezdit dobre i bez stop, neda se narazit temer do niceho. Dokonce jsme tu jednou zkouseli, ze me za sebou tahal nas pes, byla to fakt sranda :D

6 nymfadora nymfadora | 25. února 2010 v 16:44 | Reagovat

Musím ti, milá Claire, vajádřit obdiv. Jednak za tento článek a hlavně za to, že ses na ty sjezdovky odvážila. Já na lyže nestoupnu, i když vidím dobře.

7 Claire Claire | 25. února 2010 v 19:29 | Reagovat

Nymfadora: Díky. :D Neboj, z těch pádů, který jsem absolvovala, bylo i pár takových, že mě zvedali dva lidi, jelikož jsem se v těch pitomejch přeskáčích nedokázala zvednout a připadala jsem si jako buldozer. :D

8 evi evi | Web | 13. března 2010 v 1:28 | Reagovat

Jej, tak to ti závidím, já letos na lyžích vůbec nestála, nějak nebyl čas, pak nějaká choroba... jsi šikula, že ti to šlo, a ty přeplněné sjezdovky začínají být přesně důvodem, proč se v poseldních letech taky začínám klonit k běžkám. Pokud tedy není stopa plná nějakých nabušenců:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama