Pár slov o integraci

18. května 2010 v 11:37 | Claire |  vzdělávání nevidomých
první článek do nové rubriky. :D


"Studuji gymnázium, jsem v integraci," odpovídám běžně různým lidem na otázky ohledně mé školy. Jenže co je to integrace? Jistě, není těžké si význam tohoto slova přeložit a leccos z toho vyvodit, nicméně vždy se mezi lidmi, kteří se s nevidomým nikdy nesetkali, najde někdo, kdo si integrovaného nevidomého žáka představuje jinak, než to ve skutečnosti funguje.
Když říkám, že studuji v integraci, znamená to, že navštěvuji "normální" školu spolu s vidícími spolužáky. V dnešní době je to naprosto normální jev - čím dál více nevidomých dětí nastupuje do integrace už od první třídy základní školy a mnohdy pokračují stejným způsobem i přes střední eventuelně vysoké školy. Dříve to ale v našich končinách až tak obvyklé nebylo. Když jsem se v roce 1991 narodila a rodiče zjistili, že budu mít zrakovou vadu, začali se zajímat o školy pro zrakově postižené děti. Až nějakou dobu před mým nástupem do první třídy se jsme se dozvěděli o možnosti integrace. Tehdejší ředitelka základní školy v místě mého bydliště byla velice vstřícná, a tak nabídla mým rodičům, že můžu nastoupit na normální školu, pokud to budu zvládat. S pomocí Speciálního pedagogického centra pro zrakově postižené jsme sháněli učebnice v bodovém písmu a někteří učitelé se dokonce braillovo písmo naučili. Když jsem se pak v deváté třídě měla rozhodnout, kam chci jít dál, bylo mi jasné, že to opět bude do integrace. Složila jsem přijímací zkoušky na gymnázium. Začátek prvního ročníku byl velice zajímavý - já jsem si zvykala na nové prostředí a nové lidi a spolužáci si stejně jako naši profesoři museli zvyknout na to, že se mezi nimi pohybuje nevidomý. Musím říct, že jak mí spolužáci, tak i většina profesorů tento fakt přijali dobře, za což jim patří můj obrovský dík.
Takové studium v integraci má spoustu svých výhod, ale i nevýhod. Za hlavní výhodu považuji fakt, že se nevidomý člověk mnohem přirozeněji začlení do společnosti, pokud je na přítomnost vidících lidí zvyklý od malička. Samozřejmě se občas objeví nějaké ty komunikační bariéry - např. když se lidé baví o něčem natolik vizuálním, že se nevidomý zkrátka nemůže zapojit (barva nových kamarádčiných šatů).
Další výhodou takovéhoto studia je, že můžu sledovat, kolik se toho naučí mí vidící kolegové. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že když vidím, jaké nároky jsou kladeny na vidící vrstevníky, nutí mě to ke snaze vyrovnat se jim.
A teď jedna nevýhoda: V integraci nemá nevidomý až takové zázemí, co se týče techniky. Většina lidí se např. s hlasovými výstupy a braillovým písmem nikdy nesetkala, a tak výuka těchoto základních věcí zůstává na institucích typu SPC (speciální pedagogické centrum).
Další nevýhodou je i to, že někteří učitelé mohou z přehnaného soucitu trpět snahou snižovat nároky na onoho nevidomého studenta. Záleží pak na daném studentu, jak k tomu přistupuje. Podle mého názoru bychom toho neměli zneužívat, ale naopak snažit se dokázat, že se až tolik nelišíme.
Lidé se často ptají, jestli mám nějaké výhody proti vidícím spolužákům. Jak už jsem naznačila, snažím se, aby takových výhod a ústupků bylo co nejméně, nicméně některé jsou nevyhnutelné - nedovedu si třeba představit, jak bych na papír rýsovala třeba pětiboký jehlan nebo jiná tělesa. Také samozřejmě nechodím do chemické laboratoře, protože by nebylo dobré bez oční kontroly si jen tak hrát s kyselinami. Místo práce v laboratoři většinou dostanu jiný písemný úkol.
Je tedy lepší integrace nebo speciální škola? Na tuto otázku nedokážu odpovědět. Je na každém z vás, abyste si udělali názor, co by pro vás bylo přijatelnější. Osobně jsem ale ráda za to, že jsem dostala možnost v integraci studovat.
 


Komentáře

1 Lucka Lucka | Web | 18. května 2010 v 20:22 | Reagovat

Napsala jsi to moc hezky. Článek se mi moc líbí. Je fajn, že píšete i o problematice integrace. Je důležité o tom psát.

2 innereye innereye | 18. května 2010 v 22:09 | Reagovat

Lucka: Já myslím, že tohle jsou věci, které by měli lidi vědět... No, ale na nejčastější otázku, jako jestli je lepší integrace a nebo spešl škola, nedokážu odpovědět. Na spešl škole jsem nikdy nebyla a ať jsem se na základce potýkala s čímkoli, gympl v integraci je to nejlepší, co se týče studia, co mě mohlo potkat. :-)

3 evi evi | Web | 5. června 2010 v 2:32 | Reagovat

Myslím, že je fajn, že se snažíš zapadnout mezi nás všechny ostatní a vybrala sis integraci na základce i na gymplu. Veliká pochvala pro tvé učitele, co se naučili Braillovo písmo, jak jsi psala. A rýsování jehlanu - tak to jsi opravdu o nic nepřišla:-D Maluju ráda, ale rýsování - brrr!:D

4 Claire Claire | 5. června 2010 v 20:55 | Reagovat

Evi: No, těm učitelkám ze základky jsem za to hrozně vděčná, protože když jsem nastoupila na základku, neměla jsem moc příležitostí setkat se s počítačovými hlasovými výstupy, takže Braill byl jediná možnost. Notebook s hlasákem jsem pak měla až v devítce a teď ho používám skoro na všechny předměty.
Jo a taková trochu ironie je, že jako malá jsem pod vlivem vidících kamarádů strašně ráda malovala. :D Sice jsem těch barviček asi měla víc na rukou než na papíře, ale kdovíproč mě to hrozně bavilo... Ve školce jsem na to ještě malinko viděla, když mi dali hodně silnou fixu. Později už jsem teda místo kreslení spíš ryla do papíru nějakou ostrou tužkou, aby výsledek byl alespoň trochu hmatový...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama