Srpen 2010

rekondice 2010

15. srpna 2010 v 18:51 | hrty |  Info z různých akcí
Od 7. do 14. srpna proběhl rekondiční pobyt pořádaný organizací pro výcvik vodicích a asistenčních psů Helppes. Po příjezdu do poslova mlýna, asi 2 km od Dox jsme měli představení sebe a svých čtyřnohých pomocníků. Kromě nás tu byl i celý Helppes team. Každý den jsme se svými psy trénovali poslušnost a Cviky, které nám dělají problémy. Kromě tohoto výcviku pro nás cvičitelé připravily řadu soutěží, kde  mohl předvést své schopnosti nejen  nejlepší přítel člověka, ale i jeho páníček. Asi nejvíc se mě a mé vodicí fence Jessy líbil víceboj, kde jsme se, spolu s několika dalšími, umístili na třetím místě. Zajímavý byl rovněž i karneval, kde se předvedla spousta slušivých masek opět nejen na lidech. Byla zde i možnost projížďky na parníku po máchově jezeře, která byla velmi příjemná. Poslední večer pak byl táborák, kde jsme si od plic zazpívali a bylo to pěkné zakončení této akce. Ze všeho nejvíce bych však chtěl vyzvednout práci cvičitelů, kteří pro nás celý týden vymýšleli program. Za to, že byli vždy milí a ochotní pomoci a za cenné rady které nám poskytli. A ze všeho nejvíce bych chtěl poděkovat ředitelce Helppesu paní Zuzaně Daušové bez níž by tato, stejně jako ostatní akce jen těžko mohla vzniknout.  Za to, že pro ni psi nepředstavují jen zboží, které prodává, ale  mají pro ni mnohem větší hodnotu. A za to, že svůj život zasvětila jim a pomoci postiženým lidem jí patří mé vřelé díky.
Jelikož jsem na tomto pobytu byl poprvé, nemohu říci, zda byl lepší, nebo horší než ty předchozí. Z mého pohledu to byla skvělá rekondice, sešli se tu výborní lidé, kteří vytvořili krásnou atmosféru zájezdu. Doufám, že příští rok se budu moci opět zůčastnit.

ICC počítačový tábor

6. srpna 2010 v 20:50 | Pavelondra |  Info z různých akcí
    icc

ICC je mezinárodní tábor, jehož organizaci v česku má na starosti středisko Teiresias.
Poprvé jsem se této akce zúčastnil ve Finsku a to jako účastník. Letos se ICC konalo v řeckých Athénách a jelikož jsem chtěl zkusit něco nového, rozhodl jsem se vyzkoušet si, jaké by to bylo učit ostatní účastníky.
O své zážitky a dojmy bych se s vámi teď rád podělil.



- Přílet a první večer
Do Athén nás letělo 8: Klára, Tonda, Lukáš a Ráchel, coby účastníci, já jako lektor a pak ještě tři asistenti ze střediska.
Let proběhl tak hladce, jak je to vůbec možné, a cestu z Vídně do Athén jsme zvládli za hodinu a půl.
V Athénách nás už čekaly žluté autobusy ty nás provázely po celý zbytek pobytu, které nás odvezly do konferenčního střediska Atexelixi na okraji atén, kde jsme měli zajištěno ubytování v dvojlůžkových pokojích s klimatizací a televizí.
Po vybalení a ubytování následovala večeře. Sluší se poznamenat, že všechna jídla byla vynikající, vždy bylo nějaké teplé jídlo, salát, buď rajčata a okurky nebo hlávkový salát, a nakonec vždy vodní meloun.
Na Řecku se mi také líbí, že vždycky vám automaticky v jídelně či restauraci donesou zdarma na stůl vodu, kterou vám také průběžně dolévají, což oceníte hlavně v létě.
Po večeři následoval uvítací večer, byli nám představeni řečtí organizátoři akce a spousta dalších lidí, kteří se na táboru podíleli. Celým týdnem nás také provázela skupina řeckých dobrovolníků, kteří nám vždy ochotně pomohli, když jsme to potřebovali. Typická pro ně byla oranžová trička a velice dobrá nálada.
Byli to právě někteří z nich, s kým jsme si během tábora nejvíce povídali.

Workshopy a volnočasové aktivity.
Zbytek týdne proběhl asi následovně. Každé ráno byla snídaně, poté následoval sraz v auditoriu, kde se rozdělili lidi do workshopů, pak oběd, zase workshopy,  na večer volnočasové aktivity a pak večeře.
Jelikož jsem jel jako lektor, nemohl jsem si samozřejmě před táborem žádné workshopy zapsat, pokud jsem ale chtěl, mohl jsem si přijít na nějaký, který se mi líbil, v případě, že byl volný počítač či dostatek židlí.
Dvakrát jsem také měl svůj vlastní workshop, na kterém jsem učil účastníky s aplikací Klango Player, což je taková obdoba facebooku pro nevidomé.
V prvním workshopu jsem měl jen samé lidi z jiných zemí, to samozřejmě nebyl problém. Trochu horší bylo ovšem to, že skupina byla dosti pomalá, to, co jsem si naplánoval probrat jsme sotva stihli. Lidem se ale workshop líbil a tak jsem měl nakonec i já velmi dobrý pocit.
V druhém workshopu to bylo zas něco jiného, přihlásili se mi na něj všichni tři nevidomí češi, Lukáš Klára i Ráchel a k tomu ještě kluk z Francie a děvče ze Švédska.
V téhle sestavě šlo vše jako po drátku, nepočítám-li menší zádrhel na začátku, kdy to vypadalo, že dva počítače nenastartují.
Probral jsem vše, co jsem chtěl a zbylo mi ještě patnáct minut volna, takže jsem dal účastníkům možnost, aby si dělali, co sami uznají za vhodné.

   Ostatní workshopy, které jsem navštívil, byly velice zajímavé a rovněž přínosné.
V mezikulturní výměně jsem se např. dozvěděl jaké svátky se slaví ve Slovinsku a Skotsku. Ostatní se také dozvěděli, co jsou to vlastně české knedlíky a proč slavíme 6. července jako státní svátek.

Ve workshopu kolem světa na mnoho způsobů jsme si zas vyměňovali naše zkušenosti s cestováním a problémy, které s tím souvisejí.
Workshop stříhání a editace audia byl nejzajímavější ze všech, bylo nám velice dobře vysvětleno, jak pracovat s programem Audacity. Při mixování a stříhání jednoduchých zvuků jsme se všichni velice dobře pobavili.
Druhý nejzajímavější workshop bylo rozpoznávání řeči, kde jsme se učili s programem, díky kterému můžete přes mikrofon diktovat do počítače text a vidíte, jak se objevuje na obrazovce. Zároveň jsme si zkusili jednoduché hlasové příkazy pro vyhledávání na wikipedii nebo pohyb na internetových stránkách.

Ostatní workshopy byly určitě také zajímavé, účastníci mohli např. poznat typickou řeckou hudbu a naučit se řecké tance, mohli se přihlásit na workshop, kde se věnovali relaxaci a masážím, mohli si vyzkoušet programování v PHP či se dovědět užitečné informace o bezdrátových sítích.
O zážitky z některých z nich se s vámi poděli Clairem ve svém článku.


Tactille museum a Acropolis
Večer po workshopech byly na programu vždy volnočasové aktivity.
My češi jsme navštívili muzeum, ve kterém byly makety originálu z Acropolis museum, takže jsme si je všechny mohli prohlédnout.
Byly tam sochy řeckých bohů, amfory, různé reliéfy z náhrobních kamenů, model amfiteátru i celé Akropole.
Druhou naší volnočasovou aktivitou byla návštěva samotné Akropole, kde jsme si toho sice moc osahat nemohli, ale i tak to byl velmi zajímavý zážitek.


Aticapark
V pondělí byl zvláštní program, vstali jsme sice jako obvykle, ale místo workshopů jsme se nacpali, a to doslova, do žlutých autobusů a vyrazili do athénské zoo.
Zde pro nás pořadatelé připravili speciální program. Nejdříve jsme měli možnost pohladit si dva hady, jeden byl delší a tenčí druhý had, krajta, byl zase o něco tlustší a kratší, mně osobně se líbila zrovna tahle krajta.
Poté jsme se přesunuli do delfinária, kde probíhala veřejná show s delfíny. Cvičitelé dávali zvířatům různé pokyny a ona skákala, plavala podél bazénu, hrála si s míči nebo vydávala různé zvuky.
Poté byli asi na půl hodiny ostatní návštěvníci z delfinária vykázání a my jsme měli každý možnost si delfína pohladit.
Nevím, jak to popsat, delfín vypadá na omak jako nic jiného, s čím sem se kdy setkal. Pocit to byl ale velice zvláštní, cítit namísto typického rybího chladu teplo, které z tohoto mořského savce vychází.

Po delfináriu následoval volný program, každý si mohl jít kam chtěl a prohlédnout si exponáty v zoo na vlastní pěst.
Z Aticaparku jsme zamířili dál, směrem k Poseidonovu chrámu a pak na pláž. Chrám si byli prohlédnout jen dva lidi, ostatní se již nemohli dočkat až skočí zchladit se do moře.
Náš český tým dováděl ve vodě jako malé děti, stříkali jsme po sobě, snažili se jeden druhého na oko utopit... typické vodní hrátky trvaly asi dvě hodiny, po kterých jsme se vydali na závěrečnou část naší cesty, v nedaleké vesnici pro nás v místní restauraci připravili typicky řeckou večeři, malé rybičky, které sejedly celé, feta sýr, mořské plody a hranolky. Vše bylo  výborné, obzvlášť mořské plody mi velmi chutnaly.
Já a Ráchel jsme navíc vyzkoušeli poprvé typický řecký nápoj uzo, který chutnuá opravdu velice dobře.
Po večeři bylo volno, někteří lidi začali tancovat, s tím samozřejmě přišli dobrovolníci.
My jsme se vydali místo tance na procházku na nedalekou pláž, kde jsme se po nějakém půl kilometru usadili, konverzovali a poslouchali šplouchání vln.

Výlet do parku a k moři se mi velice líbil, zážitky z delfinária budu mít asi v hlavě po celý život.


Ostatní aktivitky
Pokud zrovna nebyly workshopy nebo nějaká jiná společná aktivita, mohl si každý dělat co chtěl, v naší české skupině to vypadalo asi tak, že jsme se všichni sešli u Ráchel a Kláry na pokoji, kde jsme povídali a hlavně jsme se ustavičně něčemu chechtali. Nadto se mi tam líbilo ještě z jednoho důvodu, dala se tam chytit bezdrátová síť a jelikož jsem sebou měl laptop, byl jsem za ni velmi vděčný.
Pokud se nám nechtělo zůstávat na pokoji, mohli jsme navštívit i hotelový bar se zahrádkou. Večer, kdy jsme si s Klárou a Ráchel vyšli do baru na řecké víno, byl jeden z nejnezapomenutelnějších zážitků celého tábora, alespoň pro mě. Seděli jsme, kecali, popíjeli a jedli olivy a brambůrky. Později jsme se přesunuli ke skupině řeckých dobrovolníků a živě s nimi konverzovali.


Farewell party a závěr
Poslední večer bylo oficiální zakončení ICC.
V první části si každý národ připravil nějaké vystoupení, většina měla jednu či dvě písničky... ne tak my.
V naší sestavě nebylo myslitelné vymyslet něco seriozního či vážného, a tak Ráchel přišla s nápadem převyprávět čtyři staré české pověsti v angličtině. Samozřejmě jsme si je také trochu upravili a zmodernizovali. Při jejich vymýšlení jednoho odpoledne jsme se chlámali skoro bez přestávky.

Poděkování
Po předvedení všech vystoupení následoval volný program, při kterém hrála živá kapela, konečně jsme slyšeli typické řecké písničky naživo.

Letošní ICC bylo moje druhé a v porovnání s tím finským bych řekl, že se mi líbilo o sto procent více, nejspíš za to mohla skvělá sestava účastníků a koordinátorů.

Na závěr bych chtěl tedy poděkovat asistentům ze střediska Teiresias, Martině Vránové, Kateřině Kmentové a Chrisovi Dammovi, kteří nám pomáhali a zajišťovali doprovod.
Martině Vránové bych chtěl speciálně poděkovat za pomoc při mém workshopu, kde dohlížela na to, aby všichni dělali to, co by měli dělat.