Tábor TTO 2010

17. září 2010 v 19:26 | Pavelondra |  Info z různých akcí
Od 15. do 28. srpna 2010 jsem se opět zúčastnil tábora pro děti se zrakovým postižením, který pořádalo Občanské sdružení pro podporu Tyfloturistického oddílu z Prahy.
Letos se tábor konal v Hostinném, což je malé městečko v podkrkonoší.




Ubytování bylo zajištěno v místním Skautském domě, kde jsme měli mimo jiné k dispozici jídelnu, divadelní sál, tělocvičnu a pokud jsme chtěli na vzduch, mohli jsme vyjít přímo do velkého parku.

Popisovat vám tu den po dni tábor nebudu, rozhodl jsem se, že vám zde napíšu jen o některých zajímavých událostech.

Letos se hry hrály podle knížky Nekonečný příběh od Michaela Endeho. Vžili jsme se tak do role chlapce Atreje, který má zachránit říši Fantazii. Knížka se letos nečetla, různé kapitoly jsme hráli my, praktikanti, jako scénky.

Hry byly velice rozmanité, V jedné chvíli měly děti za úkol projít bránou kouzelného zrcadla, což vypadalo asi tak, že brána, kterou představoval jeden vedoucí, vždy řekla krátkou charakteristiku někoho z družinky, jaký je a co je pro toho dotyčného význačné. Pokud si někdo myslel, že se v této charakteristice poznal, tak postoupil dopředu a brána ho buď pustila nebo nepustila.
Další
hra spočívala v tom, že děti v první části hry přišly o vzácný amulet, a tak si jej musely vybojovat zpátky.
Po hřišti byla za sebou rozmístěna stanoviště, na každém se plnily úkoly. Byly to úkoly typu, hoď kostkou a pokud hodíš víc než čtyřku pokračuješ dál, pokud hodíš méně vracíš se na úplný začátek. Úkolů bylo pět a všechny byly podobné tomu úkolu s kostkou, takže kdo se propracoval až k pátému úkolu a neměl štěstí tak se musel vracet na úplný začátek.
Pokud však tento úkol splnily, dostaly svůj ztracený amulet zpět.

Pokud jsme zrovna nehráli hry, dělali jsme různé jiné zajímavé věci. Velice oblíbené bylo samozřejmě hraní na kytaru a zpívání. O hraní se starala vedoucí Pavla, zbytek obstarávaly hlasy účastníků za doprovodu různých chřestidel, tamburín a jiných podobných nástrojů.

Několikrát během pobytu jsme také vyrazili ven. Jednou jsme šli jen nakoupit do města, jindy jsme zase šli na exkurzi do místní hasičské zbrojnice, což se asi spíš líbilo těm technicky založeným. Ti, kdo měli rádi hraní a zpívání zas byli určitě zaujati exkurzí v kostele, kde jsme měli příležitost zahrát si i na varhany a zazpívat si u toho. Milovníky zvířat zas potěšila exkurze u koní, která byla sice velice fajn, ale zastihla nás zde neuvěřitelně silná průtrž mračen.
Ti, kdo měli rádi cestování, určitě uvítali besedu se čtyřmi členy skautského oddílu, kteří vykládali o své
cestě na severovýchod napříč Čechami.

Jeden den nás také navštívila nevidomá paní učitelka hudby, která vyučuje na místní umělecké škole. Vzala s sebou klávesy a jelikož bylo hezky, tak jsme seděli venku, hráli a zpívali.
Zajímavá byla rovněž beseda o vodicích psech, i když někteří lidé to spíš považovali za příležitost pomazlit se se psem a nějaké vykládaní je ani nezajímalo.

V sobotu jsme zavítali do Jičína, kde se jednak odehrávala tradiční Ptačka a také jsme zde měli možnost navštívit místní muzeum a vše si zde prohlédnout po našem způsobu, totiž osahat.
V tomhle muzeu bylo vše možné, vycpaná zvířata, model vodního mlýna, funkční předchůdce gramofonu - polyfon a spousta dalších věcí.

Jako každý rok, i letos se konal Puťák, tento rok jen jednodenní, ale i tak byl vydařený, alespoň ten, který měla moje družina. Kluci spolupracovali dobře, moc nebloudili a jediné, na co si stěžovali, bylo počasí a bahno.

A na závěr jedna kuriozitka.
Víte, že i v létě to někdy může vypadat jako o Vánocích?
Stalo se to jeden večer, kdy jsme jen tak seděli a kecali, když David Gril, Tom Maršálek a Michal Suchý dostali ten nápad, jen tak si začali zpívat ze srandy koledy, což by ještě nebylo tak divné, kdyby se najednou nerozhodli vstát, vrazit do jídelny, kde zbytek večeřel a popřát jim šťastné a veselé Vánoce. Ke zpěvu Rolniček a Vánoce Vánoce přicházejí se pak přidala celá jídelna. Někteří se pokoušeli snad i o nějaké tancování. No byl to velice spontánní a zábavný program.


Závěr:
Letošní tábor byl tak trochu jiný než ten loňský, bylo to dáno hlavně sestavou účastníků, dětí bylo méně než obvykle a spousta z nich vyžadovala velmi specifický přístup. Děkuji tedy na tomto místě:
Renatě, která celý tábor vedla za velkou trpělivost, kterou s námi všemi měla.
Zuzce, která se starala o to, aby byli všichni v pořádku po stránce zdravotní.
Pavle, která se starala o hraní na kytaru.
Praktikantům Davidovi a Kláře, kteří spolu se mnou vymýšleli scénky na motivy knížky.
A všem ostatním vedoucím.
                            
                            
 


Komentáře

1 David Gril David Gril | E-mail | Web | 17. září 2010 v 22:13 | Reagovat

Super napsaný! Díky Pavle. Jenom to máš tam dvakrát napsaný.

2 David Gril David Gril | E-mail | Web | 17. září 2010 v 23:10 | Reagovat

[1]: Dobrý opraveno.

3 innereye innereye | 18. září 2010 v 18:06 | Reagovat

Ahoj Pavle, tak jsme se dočkali článku o táboře. Je pěkně napsanej, a když jsem ho četla, tak jsem si vzpomněla na strašnou spoustu zážitků, podobně jako u článku o ICC. :D Smekám před tebou, protože nejsi línej psát články z různých akcí (což se o mně bohužel říct nedá, v současný době zas nejsem schopna napsat ani čárku)...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama