víkend na rakouský způsob.

24. května 2011 v 12:00 | Pavelondra |  Info z různých akcí
Aneb ani hranice nevidomé nerozdělují

Tento víkend pořádalo brněnské tyflocentrum ve spolupráci s vídeňskou školou pro nevidomé, "Bundes-Blindenerziehungsinstitut"
společný poznávací víkend po Brně.
Zde vám z této velmi vydařené akce přináším dojmy.

Jakožto jediný z českých účastníků jsem přijel do školy v Brně Pisárkách kolem šesté večer.m
Rakušáci už byli na místě a tak nic nebránilo tomu, pustit se do výborné a velmi syté večeře.
Po ní následovalo, jak už to u takových akcí bývá, seznamovací kolečko, které bylo tak nějak spontáně uvedeno písničkou, zahranou na místní klavír jednou studentkou z Vídně.

A pak už nám nic nebránilo vyrazit do města.
Od školy jsme se svezli na Mendlovo náměstí, ze kterého jsme si vyšli pěšky po centru, ukázali jsme našim přátelům Zelný trh, Náměstí svobody s novými kontroverzními hodinami a nakonec jsme zkončili v jedné útulné restauraci s velice ochotnou a milou paní servírkou.
Jelikož tou dobou zrovna na Zelném trhu probíhala přehlídka malých pivovarů, zdrželi se někteří z nás i tam.
Zpáteční cesta byla velice náročná, původně bylo v plánu dojít z Hlavního nádraží jen o zastávku dále, na Nové sady, ale rakušáky pivo asi povzbudilo, protože jsme nakonec došli pěšky až na Lipovou.

sobotní ráno bylo velmi hezké, svítilo sluníčko a bylo příjemně teplo a tak nic nebránilo tomu, opět vyrazit do města.
První naší zastávkou bylo brněnské technické muzeum, kde už nás čekala pracovnice slepeckého muzea Eliška, která byla velmi ochotná a o všech exponátech nám velice zajímavě povídala
Studenty z Vídně hodně zaujaly naše české majáčky a vysílače VPN, kterážto zařízení ve Vídni nemají.
Mě se zas líbil Kleinův psací stroj, pomůcka, kterou jsem doposud znal jen z teorie na přednáškách v oftalmopedii.
Z muzea jsme odjížděli plní dojmů a nanejvýš spokojení.

To už nám ale docela vyhládlo a tak jsme zamířili na Petrov, do restaurace Živá voda, kde obsluhovaly řádové sestry a kde hrozně dobře vařili.
V V restauraci se mi líbilo, nejen díky dobrému jídlu, ale hlavně díky velice příjemnému interiéru a tamější atmosféře, bylo tam ticho a klid a neřvala tam žádná hudba přes kterou by nebylo slyšet vlastního slova.

Ze Živé vody zamířila naše skupina na Špilas... ehm totiž samozřejmě chci říct na hrad Špilberk do tamějších kasemat.
Popisovat, co jsme v kasematech viděli zajisté netřeba, tolik mučících přístrojů a nástrojů jsem ještě nikdy neviděl, ovšem nic pro mě, nějaký sadista či masochista by se tam rozhodně cítil jako ryba ve vodě.

Po prohlídce kasemat jsme se tak nějak rozprchli, většina rakušáků zamířila do centra, někteří jeli do aquaparku do Kohoutovic.
Já osobně jsem nejdřív zamířil do kavárny a pak, protože jsem měl ještě do večeře hodně času jsem zavítal do prodejny Datart ve Vaňkovce, kde jsem strávil asi půl hodiny prohlížením mobilů a tabletů.

Do školy jsme se všichni vrátili akorát na večeři, až na ty, co zůstali v aquaparku.
Po jídle většina seznala, že jsou dost unavení na to, aby se ještě jeli někam koupat a tak jsme zůstali na internátě a procvičovali si své konverzační dovednosti v anglickém jazyce, tato činnost nám vydržela asi do půl desáté.
Pak už jsem ale cítil, že kdybych měl ještě pokračovat, asi bych padl za vlast a tak jsme se rozešli do svých pokojů.

V neděli jsme se svěží a odpočatí vydali na poslední část našeho pobytu, na přehradu a parníkem na malou okružní jízdu.
Výlet se všem líbil, bylo hezky, vítr skoro nefoukal a cesta lodí tak byla velice pohodová.
A pak už jsme se všichni jen naobědvali a rozloučili se.

A tak se i já s vámi teď loučím.
Nakonec bych chtěl poděkovat:
Radkovi, za skvělou organizaci
- Zdeňkovi, za překladatelské služby.
- Ireně, za zajištění ubytování, restaurace atp.
- no a mamce za doprovod
Už se těším na září do Vídně.
Pavel
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama