vzpomínání na tábory

11. května 2011 v 7:52 | Pavelondra |  Info z různých akcí
Zkouškové období klepe na dveře a s ním pomalu ale jistě přichází i léto.
Až budou hotovy všechny zkoušky a zápočty, nastane nám dva a půl měsíce vysokoškolského volna, které si každý bude trávit po svém.
do loňského roku jsem každé prázdniny trávil na letním táboře s pražským tyfloturistickým oddílem a před tím na táborech, pořádaných lidmi z brněnského tyflocentra.
Letos jsem seznal, že už tábor není pro mě to pravé, zkrátka a dobře éra letních táborů pro mě nadobro zkončila
Netvrdím ovšem, že mi letní tábory nic nedaly, právě naopak.
Začnu tedy pěkně popořádku a zkusím zavzpomínat, jak to bylo se mnou a letními tábory od samého začátku.


1996: Bohuslavice u Konice
Tábor tenkrát vedl ještě Petr Karásek, nynější ředitel brněnského tyfloservisu.
Táborová hra byla na motivy Foglarových Hochů od bobří řeky.
A já byl... No trochu rozmazlené, trochu neposedné a dost zlobivé dítě.
V oné poslední zmiňované věci jswem vynikal nejspíše nad všechny, jelikož jsem se pak po pár letech dověděl, že jsem byl nejneposlušnější dítě na celém táboře.
Pominu-li tohle, tábor byl pro mě zcela novou zkušeností. Když jsem poprvé vzal do ruky kostku lihu a sirky, zjistil jsem, že strašně rád škrtám zápalkami a mám rád jejich typický zvuk a smrad, když se něco zapaluje... ne, opravdu pyroman nejsem, i když tahle záliba mi zůstala do dneška.

Pak tu byly ale i jiné dovednosti, které by měl každý nevidomý bez výjimky zvládnout a které se mnozí z nás doma z těch či oněch důvodů prostě nenaučili dodnes.
Tak třeba takové rozlišování bankovek patří k jedné z těchto činností. Pro mě samozřejmost, ale mám takový pocit, že jen díky táborům, již tenkrát v roce 1996 po nás vedoucí chtěli, abychom zvládli práci s rozlišovačem bankovek a i rozpoznávání mincí jsme tenkrát pozvolna začali nacvičovat. Neříkám, že mi to šlo okamžitě a rychle, ale nějaké základy už tu alespoň byly.
A pak tu ovšem byla ptačka, na mém prvním táboře jsem šel ještě s někým ve dvojici, byl to nějaký starší a zkušenější účastník, kterého si už nepamatuju. Ale i to byla pro mě zcela nová zkušenost, v úplně cizím městě a ptát se na otázky, zjišťovat cestu tam a tam a plnit různé úkoly... no zkrátka zkušenost k nezaplacení.
Rovněž puťák byl zajímavý, ale z toho si moc nepamatuju. Měli jsme sebou praktikanta Vaška, šli jsme snad půl dne, kdosi nám dal zmrzlinu, mě celou dobu bolelo v krku a bylo mi blbě. Spali jsme kdesi na seníku.
Novou a také nezapomenutelnou zkušeností pro mě byla noční hlídka, i když to bylo jen obcházení tábora podle provázku. Pro mě co by malé dítě to byl hodně zvláštní pocit.
A pak tu byla noční hra.
No řekněte, jak by se vám jako šesti či sedmiletému dítěti líbilo, kdyby vás uprostřed noci bez varování vzbudilo světlo baterky a hlas ve vysílačce úpěnlivě prosící o pomoc?
No, pro mě osobně to tedy byl docela šok.

Co se mi ale na celém táboře líbilo nejvíce a co mi zůstalo až do posledních let byly zpěvy u táboráku i jinde. Táborové hymny, které se vždy týkaly knihy či tématu tábora byly vždy povedené a nejinak tomu bylo i s hymnou z roku 1996.

1997 Březejc
Záplavy v létě 1997 organizaci tábora velmi ztížily, ale nakonec se místo našlo, tábořily jsme v Březejci, někde poblíž Ořechova.
Tentokrát se četla kniha Osada Havranů a tábor byl pro mě podobný, jako ten předchozí, jen jsem byl o rok starší a chtělo se toho po nás více.
Tak například, když jsme vyrazili na puťák tentokrát, nechali nás vedoucí i jednou trochu zabloudit, abychom se pocvičili.
Nejvíce mi z tábora ale utkvěly tyhle věci:
Na puťáku jsme měli jednoho uřvaného a rozmazleného chlapce z cizí družiny
Všude na tábořišti byly mraky komárů
Během tábora proběhly dvě přednášky o archeologii, dokonce nám ukazovali i nějaké vykopávky.
Ptačka byla ve Žďáru nad sázavou.

1998: Kláskův mlýn, někde u Jemnice
Z tohoto tábora si toho moc nepamatuji, četla se kniha Bella a Sebastián, puťák byl o mnoho delší a těžší, zabloudili jsme vícekrát než v předešlém roce.
Mám úplné okno jak ohledně her, které se hrály, tak ohledně toho, kde byla třeba taková ptačka.
Jediné, co si pamatuji byla hymna a to, že jsme na noční stezce odvahy měli používat i vysílačky.
Pak se mi také vybavuje, že se snad při hlídce či noční hře jako jeden z úkolů po nás chtělo, abychom kamsi došli, tam našli pichťák a napsali jednou větou co si nejvíc ceníme na našem kamarádovi.
Co si ale pamatuji stoprocentně, je hymna, která se později stala jednou z nejhranějších na všech táborech.

1999: Veverská Býtýška Brno
A tak jsme se usadili v Býtýšce a zůstali tam až do teď.
Je to tak, právě od tohoto roku se brněnské tábory konaly a to až do loňského roku v Býtýšce na místním tábořišti, které se mě osobně líbilo nejvíce ze všech.
V roce 1999 se četla kniha Cesta kolem světa za 80 dní a já osobně tenhle tábor považuji za nejvydařenější ze všech táborů, na kterých jsem kdy byl.
Hry byly zajímavé a nápadité a jelikož se celý tábor nesl v duchu cestování, navštívilo nás spousta zajímavých lidí.
- dva týpci, co provozovali lety balónem nám dovezli celou svou výbavu a mi si tak mohli prohlednout koš, balón a vše kolem. K tomu samozřejmě patřil i zajímavý výklad.
Z této přednášky mi nejvíce utkvěla jedna věc, někteří nejmenovaní kolegové táborníci měli největší potěšení z toho, když jeden z týpků od balónů pustil samotný plyn, nezapálený, ten smrad byl příšerný, ale některým kolegům plyn dosti voněl a velmi se nad touto vůní rozplývali. Dnes mě k tomu napadá: "tak mladí a už to čuchá."
- Pak jsme tam měli jednoho týpka, který pocházel z Indie, uměl trochu česky, vykládal nám o zvycích v této exotické zemi a dokonce nám jeden den uvařil typický indický oběd, pálivé kuře s rýží.
- týpek, co byl v Bolívii nám vykládal o zážitcích z cest, kultuře místních obyvatel a také nám donesl nějaké hudební nástroje, na které se hraje v jižní americe.
- naposled k nám dorazil člověk, který byl v austrálii a probíhalo to podobně, jako v předchozím případě s Bolívií.
Puťák byl jeden z nejnezapomenutelnějších ze všech vůbec, naše skvadra stála fakt za to.
Ztratili jsme se asi třikrát, jednoho týpka jsme zkoušeli chvíli nést, aby v zápětí přeletěl kámošovi, co ho nesl přes hlavu a rozplácl se na zemi, přežrali jsme se malin nebo ostružin? A vůbec jsme si to fakt užívali.
2000: místo stejné jako loni
Tentokrát se četla kniha Letopisy narnie, lev čarodějnice a skříň
Opět jsme měli zajímavé hosty, tentokrát dorazil člověk, co provozoval šerm.
Také jsme si prohlíželi středověké drátěné košile a různé jiné součásti historického vybavení.
Táborová hymna opět povedená a opět jedna z nejoblíbenějších ze všech.
Hlavní událostí byly ovšem Vánoce, ano čtete dobře.
Kdo viděl narnii jako film, nebo to četl, ví asi o čem je řeč, kdo nečetl nebo neviděl, tak šlo zkrátka o to, že v jakési fantasy zemi už 100 let nebyly Vánoce, pak se tam zjevila čtyři děcka a hopla... Vánoce najednou byly, toď velmi zjednodušený popis.
U nás to vypadalo tak, že vedoucí doopravdy sehnali stromek, rybu a dokonce i koledy.
Po družinách jsme stromek zdobili, u toho zpívali koledy a pak měli i tu rybu s bramborovým salátem.
Dokonce i dárky se rozdávaly, já už nevím co jsem to vůbec dostal, ale komusi jsem nadělil sáček s bomparama, bylo to celé opravdu hodně cool zážitek.

2001
místo totéž
Hrály se hry na motivy knihy Poklad na ostrově od Stevensona
Na tábor přibyla spousta nových lidí, malí kluci, kteří mi připomínali hodně mě v mém věku, někteří byli taky dost zlobiví a někteří rozmazlení.
Hry byly jako vždy zajímavé a nápadité, ale hymna se mi tentokrát moc nelíbila.
Nejvíce si z her pamatuji na jakousi, kde v loďce spal vedoucí, simulující rumem sťatého a dosti nahlas chrápajícího námořníka. Probudit jsme ho měli jakýmsi sajrajtem, který smrděl jako česnek a když jsme do toho nalili vodu, vypadalo to jako... ani nechtějte vědět co.
Druhý zážitek byl z noční hry, kde jsme měli vykopávat jakýsi poklad, z reproduktoru nám k tomu pouštěli rozhovor vedoucích, simulujících dva mořské vlky pod vlivem rychlé univerzální medicýny...

2002
místo totéž
Četla se kniha Mluvící balík od Geralda Durella
Můj poslední moravský tábor, věková hranice je holt svině a mě ten rok bylo už patnáct.
Z tohoto tábora si nejvíc pamatuji tyhle tři věci:
- hymna, velmi povedená, dlouhá a líbivá
- puťák, totální průser, družinka na dvě věci, na nic a na ho... Ztratili jsme otvírák, nůž a nevzali si vodu, na cestě nechali ležet konzervu, pořád jsme se štěkali a když mi Tomáš Vagner vyhodil uprostřed noci kamsi čepici a poté jsem byl ještě nazván "zkurvisynem", pochopíte, proč jsem byl rád, když jsme se z puťáku vrátili domů ve zdraví a všichni.
Věru neveselý byl ten poslední puťák na moravském táboře.
- no třetí nejvýznamější věc na tomhle táboře je pozitivnějšího rázu.
Jedna tak trochu celotáborová aktivita zpočívala v tom, že jsme si na začátku tábora každý založili osobní papírovou složku, kterou jsme si mohli všelijak vyumělkovat, např. útržky krepového papíru posloužily velmi výborně.
Složku jsme si nadepsali jménem a každý kdo nám chtěl cokoliv vzkázat, za něco poděkovat, nějak se k naší osobě vyjádřit nebo jen tak prostě zanechat vzkaz tak mohl v průběhu tábora učinit.
Složky všechny byly u jednoho vedoucího, za kterým si každý se vzkazem došel
Vráceny nám byly až na konci tábora a každý tak viděl, co mu za vzkazy kdo zanechal.

2002
čtete dobře tento rok jsem jel na dva tábory.
Ten druhý byl s tyfloturistickým oddílem z Prahy, jel jsem poprvé, skoro nikoho jsem neznal a nestačil jsem žasnout. V pozitivním i negativním smyslu.
Jednak, poznal jsem spoustu nových kamarádů, účastníků i vedoucích. Někteří z nich jsou mí nejdůvěrnější a nejbližší přátelé dodnes.

Druhak, poznal jsem spoustu nových lidí, které bych dnes nejraději nakopal do zadnice. Jeden z nich měl v oblibě létati po chodbě a řvát že tůruje trabanta a vydávat příslušné zvuky.
Tůrování pokračovalo pak bohuželi v noci na pokoji, ovšem stylem, o kterém se tu raději rozepisovat nebudu, jen dodám, že Michala, který byl tohoto procesu nedobrovolný účastník mi fakt bylo líto.
Ale teď vážně. Četla se kniha Viking Vick, autora po mě nechtějte, za boha nevím.
Táborová hymna byla divná.
Hry byly zajímavé, ale spíše takové na přemýšlení.
A družinky? velmi různorodé.
Za celých sedm moravských táborů jsem se nesetkal s takovou rozmanitostí lidí, nejen že tam byli účastníci jen nevidomí, někteří do toho byli autisti a měli jiná různá podobná postižení.

A teď přeskočím
Jednak si z táborů 2003 až 2005 moc nepamatuji a jednak nechci čtenáře nudit, vše bylo v podstatě stejné, lidi se měnili, my dospívali...
Jen v rychlosti tedy co se kdy četlo:
2003, Putování za švestkovou vůní od L. Aškenhaziho
2004 autor nevím: kniha, Ramses, syn světla, tábor byl v duchu starého egypta
2005: knihu vůbec nevím, ale asi to byly nějaké staroslovanské pověsti.
Z těchto táborů si jen pamatuji na zážitek, kdy mě na jednom puťáku málem srazilo auto.

2008
Jindřichovice pod smrkem
Aneb po dvou letech zas zpět.
V roce 2006 a 2007 jsem tábor vynechal, vlezly mi do toho zkrátka jiné aktivity, dovolené u moře a podobné věci.
Za to tábor 2008 byl tedy síla.
Nevěřili by jste, jak se vaši známí, které jste naposled viděli v roce 2005 dokáží za pouhé tři roky změnit, Kamarádku Kláru jsem první den skoro nepoznal, nějak se mi během těch tří let vykouřila z hlavy, no když mě pozdravila koukal jsem jak vyoraná myš: "heh? kdo ty seš?"
Ale to vše se během dvou dní spravilo a pak jsem ajednou začal zjišťovat, že jsem byl vůl, když jsem na dva předchozí tábory nejel.
četla se kniha Čaroděj ze zeměmoří od U. Leguinové.
Hymna byla pěkná a hry taktéž
Družiny svá jména už dostali, tedy spíše jsme si je tak nějak vybrali, každý dostal potajnu na záda nálepku s tvarem nějakého zvířete a my se museli po hmatu dopídit lidí, co měli stejné nálepky. Byla to docela sranda.
Puťák byl excelentní.
Složení Kupka, Hrtús, Ondra , střelec a David nenechávalo nikoho na pochybách, že to bude jízda. a taky byla.
Oheň jsme zapalovali jakýmsi papírovým ubrouskem
Někteří spali ve stanech a někteří hlídali u ohně přes celou noc
Když se k nám připojili vedoucí a z vedlejšího tábora partička nějakých turistů s pejskem, nepopíjela se jen voda, ale i jiné nápoje rozličné chuti i barev.

2009
Plasy u Plzně
Poprvé jako praktikant aneb změna je život.
Jako účastníkovi mi nemohl už tábor nic nového přinést, tak jsem to zkusil jako praktikant. Moje postřehy už najdete i na tomto blogu.
četl se poklad na stříbrném jezeře, kniha která se mi moc nelíbila, nějak dle mě nemá šťávu, Vinnetou by byl možná lepší, je psán tak nějak srozumitelněji. No můj názor.
Dle mého názoru ale asi třetí nejlepší tábor ze všech, spolu s moravskými 1999 a 2000
Důvody opět v popisu zde na blogu.

2010
Můj definitivně poslední tábor.
Místo konání, hostinné, díra někde u Krkonoš
Počet dětí, nejmenší jaký kdy byl
četl se nekonečný příběh, tedy spíš jsme příběh knihy ztvárnili pomocí scének, které byly docela povedené.
Půlku tábora propršelo.
Účastníci byli spíše menší nebo s kombinovaným postížením, takže program se musel přizpůsobovat.
Více zde na blogu.

Závěr
České i moravské tábory mi daly hodně
Ptačky, puťáky, noční hry, stezky odvahy, knížky, zpívání u táboráků i jinde, sportovní vyžití.
Je toho spoustu, co jsem zde ještě nenapsal, ale obávám se, že kdybych měl psát o všech věcech, co jsem na kterém táboře dělal, tenhle blog by na to nestačil

A bonus na závěr.
Soubor nahrávek těch nejpovedenějších táborových písní a pár dalších, které se za ta léta staly mými nejoblíbenějšími a nejen mými.
Prosím tedy všechny, kdo mají rádi zpěv a hudbu vůbec, tahejte tahejte a tahejte.
Tyhle nahrávky představují nostalgickou vzpomínku na jednu velmi dlouhou a velmi krásnou éru jednoho člověka a já se k nim vracím vždycky, když mě přepadne blbá nálada a je mi fakt na nic.
a zde je tedy link: http://www.uloz.to/8948698/tabory-rar

Pavel
 


Komentáře

1 marek marek | E-mail | 12. května 2011 v 15:03 | Reagovat

Nedalo mi to a musím jsem něco napsat do commentu. Jak píše pavel moravské tábory 1999 a podle mě i 2001 nejlepší tábory co jsem zažil. Tábor 2000 nemůžu srovnávat jelikož jsem tam nebyl. Po delší přestávce jsem jel na tábor 2008 a byla to změna jak se sluší a patří :d. Na táboře 2008 který se konal v Jindřichovicích pod smrkem jsem poznal mnoho skvělých a krásných lidiček. Jak píše Pavel puťák nezapomenutelný špica. Vzpomínám si že na tomto táoře jsem dělal hodně blbostí. Hafo jsem se bavil s Nikolou a Toňou. Co se týče tábora 2009 tak podle mě úroveň nestála za nic. Sice ptačka s buvolem luxusní. Byla to ptačka kterou jsem ještě nezažil. Vinikající úkoly potom posezení v pizzerii, ale jinak úroveň samotného tábora šla prudce dolů. PoPo táboře 2009 byl a je můj definitivní konec s tábory, protože podle mě už nevím, co bych se měl na táborech naučit nového. Co napsat na závěr? tábory mě dali hodně skušeností např. ptačky, objednávání si v restauracích i ty cvičné restaurace ty byli super.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama