Open skies for handicapped 2011

26. června 2011 v 14:02 | Pavelondra |  Info z různých akcí
open skies for handicapped 2011 dojmy
Již podruhé jsem se včera zúčastnil leteckého dne pro zdravotně postižené v Hradci Králové a zde vám přináším své krátké dojmy.

Na letecký den jsem jel z Brna s průvodcem Vaškem, ,kterého mi domluvila moje sousedka. Takže si asi dovedete představit co se mi honilo hlavou, "snad mě na tom nádraží najde, snad nezaspí a podobně".
Samozřejmě to vše byly obavy zcela liché, s průvodcem jsme se našli rychle a cesta mohla začít.
Většinu jízdy vlakem z Brna do Pardubic jsem samozřejmě prospal, nepočítám-li chvíle strávené snídáním bagety.
Z Pardubic do Hradce to byl jen kousek osobním vlakem, takže jsem se o nějaké spaní za jízdy nepokoušel.
A pak jsme byli v Hradci na nádraží, kde jsme potkali velkou skupinu z olomouckého tyflocentra, ke které jsme se přidali cestou na autobus.
Po asi půl hodině cesty autobusem a jednom přestupu jsme konečně dorazili na hradecké letiště.
Po nahlášení se u vchodu jsme dostali číslo letu, kterým poletímea bylo nám řečeno, abychom si hlídali hostesky s cedulemi, shromažďující lidi na každý jednotlivý let.
Taktéž nám bylo řečeno, že náš let bude asi osmý v pořadí, z čehož jsme správně usoudili, že máme spoustu času a začali si tudíž prohlížet pozemní prezentace.
Za oběť mému "prohlížení, v mém případě osahávání a prolézání" padl jako první sovietský vrtulník, kde bylo vše v azbuce a kde v zadní kabině sedělo pár rusky mluvících dětiček, hrajících si na piloty.
Vrtulník následovala další, poněkud starší stíhačka, která měla v nosiči pod křídlem dokonce i raketu, při jejímž prohlížení jsem bohužel zjistil, že je na ní spousta kolomazi... fuj!
Od letadel jsme se přesunuli dále ke stanu, kde si skupinka nadšenců hrála na ostrostřelce. Mladíci se zde snažili z maket lehkých kulometů trefovat do terčů a plechovek, kterouž to aktivitu jsem si po chvíli vyzkoušel také.
Míření za mě samozřejmě obstarával jeden z majitelů zmíněného lehkého kulometu, ale i tak to bylo velice fajn si jen tak do něčeho vystřelit a dokonce se i trefit.
Od zbraní umělých jsme se přesunuli k těm opravdovým, ty na letišti měla jednotka cizinecké policie, samozřejmě bez nábojů.
Tyhlety dětičky se mi líbily mnohem více než makety lehkých kulometů.
No řekněte sami, jak by se vám líbilo pochovat si takového drobečka jakým byl například český samopal škorpion?
Ten nebyl samozřejmě jedinou zbraní, kterou policisté měli a tak milého škorpíka následovala slečna brokovnice a pan colt po němž se na závěr do mé náruče dostal i německý samopal heckler and koch.
A jen taková perlička, víte že zvuk natahování brokovnice zní naživo mnohem lépe a hezčeji než ve filmech a počítačových hrách?
Ale dost už bylo zbraní.
Nedaleko od místa, kde policisti předváděli svoji výstroj a výzbroj měli k vyzkoušení i vozítko segway.
Tenhle dopravní prostředek poháněný elektrickým motorem je věcička velice zajímavá, ovládá se totiž pouhým nakláněním těla dopředu či dozadu a to tak, že když se nahnete dopředu zrychluje a když se zakloníte tak zpomalí.
Tenhle způsob řízení je velice zajímavý a ze začátku také velice náročný, chce to totiž odhadnout jak moc se nahnout či zaklonit a poznat kdy vozítko opravdu stojí, aby jste nezačali couvat.
Na segwayi jsem strávil pět minut a zážitek to byl vzkutku velice nevšední a rád bych si jej rozhodně někdy zopakoval.
Od techniky jsme zamířili k člověku, který na letištní ploše vykládal o tom, jak draví ptáci pomáhají zajišťovat bezpečnost na letišti.
Zde jsem si měl možnost prohlédnout výra, který byl mým hlazením a osaháváním asi dosti zneklidněn. Když jsem si ho pak nechal chvíli sedět na ruce v rukavici, asi se to milému ptákovi moc nelíbilo, vydržel v klidu jen do chvíle, než můj průvodce pořídil fotku a pak raději odletěl.
Poté jsme se přesunuli ke stanovišti místní autoškoly, která zde nabízela možnost vyzkoušet si řízení automobilu
Instruktor z autoškoly byl dosti překvapen, když se mu na jízdu přihlásil uplně nevidomý člověk, nicméně byl velice ochotný a vstřícný, vše srozumitelně vysvětlil a jízda mohla začít.
Zpomalit či zrychlit takové osobní auto chce určitý cvik, je třeba poznat jak moc se má plynový pedál sešlápnout k podlaze a jak moc pustit. A se zatáčením je to podobné. Sice je hezké, když vám někdo řekne, zahni trochu doleva, ale jak moc doleva to trochu je, to už se prostě odhadnout nedá.
Naštěstí jsme jezdili jen kolem dokola malého okruhu, takže po pár kolečcích se zatáčení už nezdálo tolik náročné, ale i tak je mi po včerejšku jasné, že řízení auta rozhodně není nic jednoduchého a samozřejmého, jak jsem si do té doby myslel.
Prohlížení techniky a ptáků i řízení auta jednoho dosti vyhladoví a jelikož jsem od rána měl pouhopouhou bagetu, zamířili jsme do hangáru, kde se místo letadel skrývalo občerstvení v podobě velice výborného hovězího guláše.
A pak už jsme neměli co prohlížet ani jíst, takže jsme se jen tak procházeli a čekali a čekali a čekali na náš let.
Toho jsme se nakonec dočkali asi kolem čtvrté hodiny odpolední.
Letěli jsme letadlem české výroby L410.
Letadlo to bylo vzkutku malé, jen šest řad sedadel podobných těm, jaká dnes najdete v každém obyčejném autobusu.
V letadle bylo horko a byl tam cítit letecký benzin.
Let trval 20 minut a zatímco si můj vidící kolega užíval pohled z okénka já se naopak kochal neobvyklými pohyby, které letadlo ve vzduchu předvádělo.
Místy to bylo, jakobychom jeli po obyčejné rovné hladké silnici, to když se ani nestoupalo ani neklesalo, místy jsem si trochu připadal jak na nějaké pouťové atrakci a chvílemi jako na lodi, co jede po dosti zvlněném moři.
Takhle na papír se dost dobře ale nedá popsat, jaké to je letět, to se musí prostě vyzkoušet.
Po přistání jsme okamžitě vyrazili na autobus, který by nás odvezl do centra města k nádraží, ale nestihli jsme ho.
Naštěstí jeden ze zřízenců hradeckého letiště byl velice ochotný a vstřícný a kus cesty nás svezl autem, takže jsme autobus a následně i vlak v pořádku stihli.
Zřízencům hradeckého letiště za to tímto velice děkuji.
závěr
Letošní ročník Open skies for handicapped se mi líbil více než ten loňský.
Pokud chcete prožít velice zajímavý den, prohlédnout si techniku vojensko, pozemní i vzdušnou či si zkusit řízení auta, nebo se proletět letadlem není nic jednoduššího než se zas za rok vydat na letiště v Hradci králové.
poděkovat bych chtěl - Mému průvodci vaškovi za skvělý celodenní doprovod
- Rovněž všem, kteří na letišti vystavovali a předváděli výše zmíněné a to za velice vstřícný přístup a zajímavý komentář.
Pavel Ondra
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama